Zarděnky způsobují rozvoj charakteristické vyrážky. Kdy se proti této nemoci očkuje?

Zarděnky způsobují rozvoj charakteristické vyrážky. Kdy se proti této nemoci očkuje?
Shutterstock

Objevili jste u svého dítěte stopy začervenalé vyrážky, která se postupem času rozšířila z obličeje také na trup, sliznice nebo horní a dolní končetiny? V tom případě by na vině mohly být zarděnky, což je vysoce infekční onemocnění postihující převážně malé pacienty. Léčba bývá pouze symptomatická a nemocný by se měl na nějakou dobu izolovat od zbytku populace. Jako prevence pak slouží očkování proti zarděnkám.

Co jsou zarděnky?

Zarděnky představují akutní virové onemocnění, které je typické svou vysokou nakažlivostí. Hlavním příznakem těchto obtíží je přitom výsev charakteristické vyrážky označované jako makulopapulózní exantém, která se nejprve objevuje na obličeji a postupem času se šíří také na zbytek těla, což mohou doprovázet i další nepříjemné symptomy.

Pro zarděnky se mimo jiné vžilo také označení rubeola a někdy se můžete setkat i s anglickým pojmem rubella. Dříve pak lidé toto onemocnění nazývali třetí dětská nemoc, což odkazuje na skutečnost, že jde o jednu z chorob, jejichž společným jmenovatelem je vyrážka. Dále sem patří také spalničky, spála, pseudospála, pátá dětská nemoc, šestá dětská nemoc a sedmá dětská nemoc.

Výskyt onemocnění

Ještě několik desítek let zpátky byly zarděnky považovány za běžné dětské onemocnění, které v průběhu života prodělá většina malých pacientů. Jelikož je tato choroba rozšířená po celém světě, před objevením vakcíny se lékaři pravidelně setkávali s epidemiemi, které dokázaly najednou zasáhnout větší skupiny obyvatelstva jednotlivých států.

Virus zodpovědný za rozvoj zarděnek se ovšem podařilo v roce 1954 úspěšně izolovat a zhruba o 9 let později se objevily první vakcíny, díky kterým bylo možné výskyt onemocnění výrazně snížit. Dnes jsou proto zarděnky ve vyspělých zemích spíše vzácné a objevují se hlavně na místech, kde ještě nebylo zavedeno povinné plošné očkování, tedy především v Africe nebo v jihovýchodní Asii.

Co se týče výskytu zarděnek v České republice, očkování se u nás provádí již od roku 1986 a momentálně je součástí kombinované MMR vakcíny, která účinně chrání proti třem chorobám (spalničky, zarděnky, příušnice). Objevují se tedy pouze ojedinělé případy onemocnění, což platí také pro zarděnkový syndrom, který postihuje novorozence, jejichž matky se touto chorobou nakazily.

Co zarděnky způsobuje?

Původcem onemocnění je virus zarděnek, který je zástupcem rodu Rubivirus. Jedná se o jednovláknitý RNA virus, jehož hostitelem je pouze člověk. Zpočátku se přitom množí ve sliznici horních dýchacích cest, ale později postupuje dále do lymfatických uzlin a při virémii pokračuje také do okolních orgánů včetně pokožky nebo spojivek.

Na základě toho, jakým způsobem dojde k přenosu zarděnek, lékaři rozlišují dvě různé formy onemocnění. Získané zarděnky se šíří prostřednictvím kapének, tedy hlavně při kýchání, smrkání, kašlání nebo dokonce i mluvení. Zdrojem infekce je v tomto případě nemocný člověk, ale patogeny se mohou mezi lidmi rozšiřovat také skrze kontaminované předměty.

Druhým typem jsou vrozené zarděnky, které postihují novorozence, jejichž matky se v průběhu těhotenství s tímto onemocněním samy potýkaly. K přenosu infekce za dané situace dochází transplacentární cestou, kdy se patogeny přenesou z matky na její plod, což může později způsobit velké množství zdravotních komplikací.

Inkubační doba

Přemýšlíte, jaká je pro zarděnky inkubační doba a kdy se onemocnění u pacienta v plné síle rozvine? Inkubační doba se v tomto případě pohybuje v rozmezí od 12 do 23 dnů, přičemž průměrně jde zhruba o 17 dnů. Nakažený je ovšem infekční už nějakou dobu před tím, než se u něj objeví prvotní příznaky nemoci a nakažlivost trvá až do 7. dne po výsevu charakteristické vyrážky.

Ačkoliv je pacient pro své okolí vysoce nakažlivý, po prodělání nemoci získává celoživotní imunitu. Pokud jde o infikované novorozence, ti pro své okolí představují dlouhodobý zdroj nákazy, jelikož vylučují virus v moči a hltanovém sekretu ještě několik měsíců po narození. Pokud trpí také šedým zákalem, období nakažlivosti se někdy může prodloužit až na 3 roky.

Jaké mají zarděnky příznaky?

Pokud jde o to, jak vypadají zarděnky a jaké mají zarděnky průběh, charakteristickým znakem tohoto onemocnění je především nesplývající makulopapulózní erytém. Jedná se o začervenalou vyrážku, která se nejprve objevuje na obličeji malých pacientů a odtud se postupně šíří na zbytek těla, tedy na krk, břicho, záda, ruce i nohy. Obvykle nijak výrazně nesvědí.

Zatímco na končetinách bývají projevy zarděnek méně výrazné, na sliznici patra se může objevit enatém nebo dokonce i drobné petechie, které se označují jako Forscheimerovy skvrny. Spolu s výsevem erytému, nebo dokonce ještě před tím, než se pacient osype růžovočervenými pupínky, je možné pozorovat i některé doprovodné zdravotní komplikace.

Často dochází ke zduření lymfatických uzlin, a to konkrétně těch subokcipitálních (podtýlních) a retroaurikulárních (za ušním boltcem). Dále se může objevit zvýšená teplota, zimnice, bolest kloubů, celková únava nebo třeba nepříjemný zánět spojivek. Průběh nemoci ale většinou nebývá příliš závažný a v některých případech zarděnky mohou dokonce probíhat skrytě, tedy bez jakýchkoliv viditelných příznaků. Pacienti jsou ovšem stále vysoce nakažliví pro své okolí.

Typické příznaky zarděnek:

  • Nesplývající vyrážka
  • Zduření mízních uzlin
  • Zimnice
  • Horečka
  • Průjmy
  • Kašel
  • Rýma
  • Bolesti kloubů
  • Zánět spojivek

Možné komplikace

Ačkoliv zarděnky u dětí mohou proběhnout bez jakýchkoliv výraznějších zdravotních obtíží, tedy v podstatě jako horečnaté onemocnění doprovázené výsevem exantému, v některých případech způsobuje tato choroba pacientům (dětem i dospělým) velice nepříjemné komplikace. Ty mívají hlavně neurologický charakter, ale postihují také celou řadu dalších orgánových systémů.

Nejčastější komplikace zarděnek:

  • Progresivní rubeolová panencefalitida
  • Encefalitida s horečkami a křečemi
  • Trombocytopenie
  • Myokarditida
  • Artritida
  • Hepatopatie

Diagnostika

Vzhledem k tomu, že zarděnky kvůli své vysoké nakažlivosti podléhají povinnému hlášení, je nutné odhalit nemoc co nejdříve. Nemocný se pak musí na nějaký čas izolovat od zbytku populace, aby se nákaza dále nešířila. Co se týče vyšetření, která jsou potřebná k odhalení zarděnek, lékařům obvykle postačí klinický obraz v čele s charakteristickou vyrážkou a zvětšenými mízními uzlinami.

Jelikož zarděnky patří do skupiny exantémových onemocnění, mezi jejichž typické projevy patří výsev načervenalých pupínků, nelze vyloučit záměnu za jinou chorobu s podobnými symptomy. Proto je vhodné provést sérologii a vyšetřit protilátky izotypu IgM metodou ELISA. U těhotných žen, které byly v kontaktu s nakaženým, pak lékaři zkoumají také protilátky izotypu IgG proti viru rubeoly a testy na protilátky mohou být vyžadovány také u novorozenců s typickými příznaky nemoci.

Léčba zarděnek

Ačkoliv se rodiče malých pacientů často ptají, zda existuje pro zarděnky léčba a jakým způsobem se těchto zdravotních obtíží co nejrychleji zbavit, terapie ve skutečnosti spočívá pouze v tlumení jednotlivých příznaků nemoci. Žádný specifický lék na zarděnky totiž neexistuje a vzhledem k mírnému průběhu tohoto onemocnění většinou ani není potřebný.

Očkování proti zarděnkám

Účinnou ochranou, která dokáže rozvoji zarděnek zamezit, je očkování. Momentálně se na našem území používá kombinovaná MMR vakcína, která spolehlivě chrání proti třem různým onemocněním, kam patří zarděnky, spalničky a příušnice. Co se týče toho, jak vakcína proti zarděnkám funguje, v současné době se jedná o dvoufázové očkovací schéma.

Podle očkovacího kalendáře, který platí od roku 2018, se dětem tedy aplikují dvě dávky vakcíny MMR, přičemž první se očkuje v rozmezí od 13. do 18. měsíce života a druhá se podává v době od 5. do 6. roku věku. Na rozdíl od původního schématu, kde se přeočkování provádělo několik měsíců po aplikaci první dávky, zde lékaři zvolili delší prodlevu. Vakcínu ale samozřejmě mohou dostat i dospělí pacienti.

Zarděnky v těhotenství

Ačkoliv se jedná o chorobu, která trápí hlavně malé pacienty, v některých případech se mohou rozvinout také zarděnky u dospělých. Nejvíce ohroženou skupinou jsou přitom neočkované těhotné ženy, u nichž může virus způsobit nepříjemné komplikace. Nejen že často mívá negativní vliv na vývoj plodu, ale někdy dokonce ohrožuje nenarozené dítě na životě.

Nejhorší situace samozřejmě nastane, pokud se matka nakazí během prvního trimestru těhotenství, kdy je plod nejzranitelnější. Virus v tuto chvíli může způsobit potrat nebo vznik celé řady vývojových vad a zdravotních problémů, jejichž závažnost se odvíjí hlavně od toho, v jaké chvíli nastávající maminka přijde se zarděnkami do kontaktu.

Kongenitálně získané zarděnky se u miminek mohou projevit rozvojem Greggova syndromu, který se označuje také jako syndrom vrozených zarděnek či zarděnková embryopatie. Tento problém se pak manifestuje různými způsoby, přičemž mezi typické příznaky patří hlavně:

  • Postižení centrální nervové soustavy
  • Vrozené srdeční vady
  • Zrakové postižení (šedý zákal, retinopatie)
  • Postižení sluchu a celková hluchota
  • Purpura nebo petechie
  • Anomálie zubů
  • Ikterus vyvolaný hepatitidou
  • Autoimunitní diabetes mellitus
  • Polyglandulární syndrom
  • Progresivní rubeolová panencefalitida

Jestliže se těhotná žena setká s rubeolovým virem až ve druhém nebo třetím trimestru gravidity, komplikace u novorozenců mohou zahrnovat třeba myokarditidu, meningoencefalitidu či rozvoj trombocytopenické purpury.

Zdroje: pediatriepropraxi.cz, szu.cz, wikiskripta.eu

avatar