Separační úzkost u dětí je součástí přirozeného vývoje. Jak ji v klidu zvládnout?

0
Separační úzkost u dětí je součástí přirozeného vývoje. Jak ji v klidu zvládnout?

V raném dětství jsou pláč nebo záchvaty vzteku přirozenými reakcemi na odloučení od rodičů a představují tedy přirozenou fázi vývoje. Separační úzkost se u dítěte může objevit již v půl roce věku a poté se opakovat až do čtyř let. I když se intenzita a její načasování mohou od dítěte k dítěti lišit, je důležité si uvědomit, že při opouštění mámy nebo táty se jedná o normální jev. A to i tehdy, když je vaše dítě starší. S přibývajícím věkem by však měla tato úzkost úplně zmizet. Víte, jak ji lépe zvládat?

Co je separační úzkost?

Separační úzkost je stav, kdy se dítě stává nervózním a je neklidné, jakmile je odloučeno od milovaného člověka (typicky rodiče) nebo se nachází mimo domov. U malých dětí je přirozenou součástí vývoje, nicméně postupem času by měl zcela odeznít.

Pokud přetrvává déle nebo má těžký průběh, může se jednat o separační úzkostlivou poruchu. Tento stav se neobjevuje výhradně u dětí, ale lze jej zaznamenat i u dospělých. Jedinci trpící touto poruchou mívají přehnaný strach z toho, že se jejich nejbližším, například členům rodiny, stanou špatné věci.

Separační úzkost u dětí

U velmi malých dětí je úzkost z odloučení normální. Od 6 měsíců až do 4 let věku dítěte představuje běžnou součást jejich vývoje. Načasování a intenzita separační úzkosti se pak mohou u různých dětí lišit. Vaše ratolest bude pravděpodobně plakat a možná se i vztekat, jakmile ji budete opouštět. Nezáleží na tom, jestli je ve své postýlce, ve školce nebo u babičky, slzy jí budou téct bez ohledu na to, kde ji zanecháte. Často se však uklidní krátce poté, co vyjdete ze dveří.

Separační úzkostná porucha

Pokud tento strach ovlivní dítě starší 6 let, je příliš výrazný nebo trvá déle než 4 týdny, může se jednat o separační úzkostnou poruchu. U některých dětí se objevují i ​​fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy nebo břicha, které přicházejí už při pomyšlení na to, že jsou odděleny od rodiny. Strach z odloučení způsobuje dítěti velké utrpení a může narušovat jeho běžné činnosti, jako je chození do školy nebo hraní si s jinými dětmi.

Jak se projevuje separační úzkostná porucha v dětství?

Mezi nejčastějších příznaky separační úzkostné poruchy u dětí patří tyto:

  • Přehnané a trvalé obavy, že se stane něco špatného dítěti, ​​pokud opustí rodiče
  • Přehnané a trvalé obavy, že se rodiči stane něco špatného, ​​pokud dítě odejde
  • Odmítání jít do školy, aby dítě mohlo zůstat s rodiči
  • Odmítnutí jít spát, aniž by byl rodič v blízkosti, nebo spaní mimo domov
  • Strach být sám
  • Noční můry o odloučení
  • Stížnosti na fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy a žaludku
  • Opakované záchvaty vzteku nebo žadonění
  • Intenzivní strach nebo pocit viny
  • Pomočování v noci

Separační úzkost: miminko

Separační úzkost u kojenců představuje vývojový milník, který se začíná projevovat většinou ve věku od 6 do 14 měsíců, neboť se v tu dobu vytváří silné emoční pouto k jejich rodičům. Vznik úzkosti z odloučení je znamením, že si miminko nyní uvědomuje, jak je závislé na lidech, kteří se o něj starají. To může zahrnovat nejen jeho rodiče, ale také prarodiče nebo jiné lidi, kteří o něj pečují.

Když si dítě začne více uvědomovat své okolí, silný vztah k nejbližším lidem v jeho životě způsobí, že se bez nich už nebude cítit tak bezpečně. Vaše ratolest již chápe, že když odejdete, jste někde jinde, ale neví, jestli odcházíte na jednu minutu, nebo navždy. Díky jeho rostoucímu povědomí o světě kolem sebe se může cítit rozrušeně také v nových situacích nebo s novými lidmi, i když jste tam.

Jak u malých dětí ovlivňuje separační úzkost spánek?

Některá miminka se uprostřed noci mohou vzbudit, plakat a pak se uklidnit, když do místnosti vstoupí máma nebo táta. To se stává velmi často zejména v druhé polovině prvního roku dítěte a bývá to způsobeno právě separační úzkostí. Může to být pro vás i vaši ratolest obtížná a vyčerpávající situace. Buďte si však jisti, že toto období pomine.

Pokuste se během této fáze zachovat klid a zavést rituály, které budete pravidelně dodržovat. Vědět, co se bude dít dál, může vaše dítě uklidnit a lépe uspat. Typická rutina před spaním může zahrnovat koupání vašeho miminka, jeho přebalování do čerstvé pleny a pyžama, čtení příběhu před spaním či polibek na dobrou noc a mazlení. Další tipy, jak nejlépe dítě uspat, naleznete v tomto článku.

Separační úzkost u batolat

V období batolení úzkost z odloučení opět vrcholí. Batolata jsou k rodičům velmi připoutaná a nechtějí být od nich pryč, i když vědí, že se jejich rodiče vrátí. Rovněž chápou, že mohou vyvolat záchvaty vzteku a přimět tak rodiče zůstat. Opět se jedná o normální součást jejich rozvoje.

Rodiče jsou v tomto období někdy pobláznění láskou svých potomků a bojí se říct „ne“, ale odmítnutí je důležitou součástí vývoje a časným znamením individualizace. Dítěti tak dáváte najevo, že je od vás oddělené a že někdy chcete každý něco jiného.

Jak na separační úzkost u dětí?

Separační úzkost je běžnou součástí emocionálního vývoje. Neexistuje tedy způsob, jak jí zcela zabránit, nicméně může pomoci trocha uklidnění a povzbuzení, aby dříve pominula. U dětí s normální separační úzkostí můžete podniknout kroky, které usnadní její průběh. Zkuste se tedy řídit následujícími body:

  • Procvičujte odloučení. Nejprve nechte svou ratolest u někoho z rodiny nebo přátel na krátkou dobu a na krátké vzdálenosti. Když si vaše dítě zvykne na odloučení, můžete se postupně vzdálit na delší dobu.
  • Naplánujte oddělení poté, co se ratolesti vyspí nebo jsou po jídle. Děti jsou náchylnější k separační úzkosti, když jsou unavené nebo hladové.
  • Vytvořte rychlý loučící rituál. Rituály jsou uklidňující a mohou být jednoduché, jako je například pohlazení nebo polibek na rozloučenou.
  • Příliš se při loučení nezdržujte a nedělejte ze situace ještě větší drama, než už je. Poté co se rozloučíte, rychle odejděte.
  • Dodržujte sliby. Aby váš potomek získal pocit, že zvládne odloučení, je důležité, abyste se vrátili v době, kterou jste slíbili.

Separační úzkost: školka

Vaše dítě, které si celkem dobře začínalo zvykat i na vaše okolí, vás může najednou při odloučení překvapit ​​uslzeným a ustrašeným chováním. To často souvisí s novým stresem v jeho životě nebo s nějakou změnou v rutině. Tou může být i nástup do školky, jelikož najednou potká spoustu neznámých dětí. Dobrou zprávou je, že starosti s odloučením obvykle v tomto věku rychle pominou, protože předškoláci si snadno zvykají na nové okolnosti.

Jak zmírnit separační úzkost u předškolního dítěte?

  • Řekněte mu, že chápete, že je nervózní, že jeho pocity jsou normální a že všechno bude v pořádku.
  • Když odcházíte, vysvětlete mu přátelsky, kdy se vrátíte. Vaše ratolest neporozumí pojmu „za dvě hodiny“, ale bude rozumět například výrazu „až se vyspíš“.
  • Ujistěte se, že společně trávíte dostatek času. Není to vždy snadné, ale osobní kontakt s vaším dítětem buduje jeho pocit bezpečnosti a důvěru ve vaši lásku k němu.
  • Držte se svých rutin. Mít v životě předvídatelné rutiny a harmonogram mu pomůže cítit se bezpečněji a mít pocit, že je všechno v normálu.

Kdy vyhledat lékaře?

Většina mírných případů separační úzkostné poruchy nepotřebuje léčit, nicméně v závažnějších případech, například když přetrvává několik týdnů nebo když dítě odmítne chodit do školy, může být léčba nutná. Cílem terapie je snížení úzkosti u dítěte, rozvoj pocitu bezpečí u něj a jeho rodičů a vzdělávání rodiny o potřebě přirozeného odloučení.

Pokud vaše dítě vykazuje příznaky separační úzkostné poruchy, je potřeba obrátit se na vašeho pediatra. Bez léčby totiž obvykle nezmizí a může vést k panické poruše a dalším úzkostným poruchám až do dospělosti.

Zdroje: parents.com, motherclub.org helpguide.org

avatar